Obyvatelé Izraele žijí v zemi trvale ohrožované interními i externími teroristickými útoky a vedoucí dlouhá léta války se svými arabskými sousedy o holé přežití. Proto je jejich přístup k vlastní bezpečnosti, počínaje individuální úrovní a konče bezpečností celého státu, naprosto odlišný od přístupu obyvatel evropských zemí, žijících už více než 75 let v relativním míru a bezpečí svého kontinentu.
Zásadní rozdíl v přístupu k bezpečnosti mezi Izraelem a evropskými státy spočívá v tom, že zatímco pro izraelské politiky je bezpečnost tématem č. 1, evropští politici se jejímu řešení spíše vyhýbají.
Na rozdíl od evropských států tak Izrael investuje značné prostředky do výstavby informačních služeb, armády a bezpečnostních sborů a do výcviku jejich příslušníků. Investuje také mnohem více do přípravy vlastních občanů na chování v krizových situacích a do zvyšování jejich schopnosti přežít, pokud se do nich dostanou. Izraelští bezpečnostní odborníci vědí, že musí být před případnými útočníky vždy o několik kroků napřed. Jak ve znalostech, tak ve schopnostech a technologiích. A pokud budou nuceni útoku čelit, budou na něj dobře připraveni.
Česká republika nijak nevybočuje z evropského průměru. A ačkoli se čeští politici rádi chlubí tím, že je považována za šestou nejbezpečnější zemi světa, je to pozice velmi labilní. Bezpečnostní situace v zemi se může skokově změnit ze dne na den.
České policii, s výjimkou několika málo speciálních jednotek (z nichž část prošla výcvikem v Izraeli), chybí základní schopnost okamžité reakce na konkrétní hrozby a jejich eliminace vlastními silami. Chybí jí speciální sledovací schopnosti, nedokáže rychle pronikat do prostředí s velkou koncentrací lidí.
Policii chybí také schopnost rychle mobilizovat občany v místech nenadálých krizí. Počínaje hromadnými nehodami, přes hrozící nebo již provedené teroristické útoky až po přírodní katastrofy. Většina obyvatel není připravena reagovat na nenadálé situace a vůbec netuší, jak se při nich chovat, jak organizovat nebo poskytnout pomoc nebo co dělat pro zvýšení pravděpodobnosti vlastního přežití. Není připravena účinně spolupracovat ani s obecní policií, ani se společnostmi zabývajícími se ostrahou objektů.
Základem izraelského přístupu k bezpečnosti je analýza a systematičnost při identifikaci rizik a stanovování postupů jejich eliminace. Bezpečnost lze garantovat jen tehdy, jsou-li jasně definovány kritické infrastruktury státu, je stanovena jejich důležitost pro fungování společnosti na všech úrovních a jsou identifikována rizika jejich vyřazení. Jedná se zejména o:
• energetické zdroje
• vodní zdroje
• rozvodné sítě
• sklady a distribuční sítě potravin
Útok na kteroukoli z těchto kritických infrastruktur, její klíčové objekty a zaměstnance, je vysoce faktorem rizikovým, který může mít zásadní negativní vliv na chod státu a ohrozit stabilitu společnosti na celonárodní úrovni.
Izraelské metody zajišťování bezpečnosti vysoce rizikových objektů a struktur jsou postaveny na pozorném a kritickém sledování všech kritických prvků. Patří mezi ně:
• vrstvený bezpečnostní systém bezpečnosti perimetrů
• detekce a identifikace podezřelých subjektů
• aplikace nejmodernějších technologií
• management rizik
• efektivní komunikace mezi věcně příslušnými subjekty
• znalost potenciálního protivníka / útočníka a jeho metod
• odstrašení
• prověřování pozadí zaměstnanců
• kvalifikace a motivace zaměstnanců
Proč používat vrstvený bezpečnostní systém? Jeho cílem je:
• mít k dispozici dostatečný čas pro reakci na útoky
• zachytit útoky daleko od primárních cílů
• chránit životy pracovníků v primárních cílech
• vytvořit překrývání (dostatečnou zálohu) bezpečnosti
• odstrašit potenciální útočníky

Primárním úkolem je identifikovat pro všechny potenciální rizikové cíle všechny možné dostatečně účinné formy útoků a potenciální způsoby jejich provedení, například:
• průnik do systému za účelem umístění výbušného zařízení:

skrytá infiltrace

průnik bez úvodního příběhu („přelézání plotu“)
• prolomení ochrany perimetru objektu vozidlem
• bomba ve vozidle
• násilné obsazení objektu nebo zařízení
• vzetí rukojmí
• otrava přívodu pitné vody
• infiltrace systému s cílem narušení jeho funkce
• kybernetický terorismus
• útok s cílem vyřadit kvalifikované zaměstnance kritických objektů
Klíčovým prvkem bezpečnosti jsou zaměstnanci, od vrcholového managementu až po koncové pracovníky na nejnižších úrovních. Všichni musí být vyškolení, motivovaní a musí být pod trvalým dohledem. V plném rozsahu se to týká rovněž personálu externích firem, které vykonávají činnosti úzce související s bezpečností objektů, systémů a osob, například jde o agentury zajišťující ostrahu objektů a ochranu jejich pracovníků, o distribuční společnosti a společnosti zajišťující pomocné služby, například dopravu zaměstnanců do objektů nebo odvoz odpadků.

Útok na kritickou infrastrukturu státu je válečný akt, na který musí být bezpečnostní síly státu připraveny tvrdě reagovat. Ochrana vysoce kritických infrastruktur musí být zajišťována na celostátní úrovni. Jejich bezpečnost musí zajišťovat vysoce kvalifikovaní odborníci, celý bezpečnostní systém musí být periodicky prověřován a testován. Je absolutně nezbytné online sdílení informací mezi ochranou objektů a státními bezpečnostními orgány (policií, zpravodajskými službami, armádou atd.), které je zásadní pro posouzení potenciálních hrozeb.
Pro každého, kdo se zabývá bezpečností státu, musí být ochrana kritických infrastruktur prvořadou nezbytností. Pro Izrael je to priorita číslo 1. Izraelský bezpečnostní systém dává jasná pravidla, která je nutno dodržovat, a stanovuje rizika, kterým čelíme při ochraně dílčích prvků toho, co v souhrnu nazýváme svou vlastí.

Jako odborníci na bezpečnost doufáme v to nejlepší, ale připravujeme se na to nejhorší.

David Bohbot
bezpečnostní expert

Publikováno: časopis Bezpečnost s profesionály